Call of Duty 2
Popis:
Call of Duty předloni v mnoha anketách vyhrálo cenu hry roku, i když většinou šlo o vítězství ve čtenářských anketách, čímž vás samozřejmě nechceme nijak degradovat, ale osobně bych se rozhodl jinak. Výtvor Infinity Ward sice neměl snad žádnou větší chybu, byl řemeslně dobře nedesignován, výborně hratelný, ale přesto si myslím, že výjimečná hra musí obsahovat ještě něco navíc. Ať ale nejsem považován za kacíře – hraní Call of Duty jsem si také pěkně užil a na pokračování se těšil, protože tu byl potenciál dotáhnout již tak podařený produkt (což je nejvhodnější označení pro sériově vyráběné střílečky z 2. světové války) ještě o fous výše a možná v mých očích stanout skutečně mezi několika málo vyvolenými.
Po příběhové lince ani stopy, tedy pokud za ní nepovažujete občasná dobová videa chvástající se víceméně dobře známými fakty z války.
Koncept hry se však na první pohled absolutně nezměnil. Intro je v podstatě přehledem schopností nového enginu a snaží se navnadit na syrovou bitevní vřavu a to se mu také daří. Po příběhové lince ani stopy, tedy pokud za ní nepovažujete občasná dobová videa chvástající se víceméně dobře známými fakty z války. Myslím, že nejsem sám, kdo by nějakou tu zápletku, byť by byla sebeprůměrnější, přivítal, poněvadž pořád by se díky ní člověk lépe dostal do hry i do kůže svého hrdiny, v tomto případě hrdinů, jejichž jedinými stopami ve hře jsou rádoby emotivní popisy průběhu bojů zobrazovaných před načtením mise. Další textový materiál objevíte už jen ve starých dobrých citátech slavných osobností, které sice často nedávají smysl, ale tím, že je vyřkli váleční vůdcové, musí být po desítky let interpretovány, a to i ve videohrách. Inu, aspoň si pak můžete hrát na frajery metající Churchillovy nebo Stalinovy úderníky z rukávu.
Jak už bylo řečeno, máme co do činění s jistou formou kolektivního hrdiny. Vůbec nezáleží na tom, zda hrajete za Davise nebo Vasilije a netruchlete, když si jméno své postavičky nezapamatujete. Mnohem podstatnější je, že máte dvě ruce schopné třímat kvér a házet granáty. S takovou budete procházet celkem deset miniaturních kampaní, jež se skládají ze dvou až čtyř nikterak dlouhých misí. Po třech  oddělených taženích získali Rusové, jejichž problémy hra začíná, a Američané, kteří zdejší vojnu uzavírají. Prostředek pak vyplňují čtyři britské kampaně. Většinou se další kampaň otevře až ve chvíli, kdy máte dokončenu tu předešlou, avšak v zájmu chronologické přesnosti je občas učiněna výjimka. Válka totiž probíhala na mnoha frontách a její příběhy se prolínaly. Pokud tedy budete chtít hrát přesně podle toho, jak šel čas, tuto možnost mít budete.
Jistě vás velice zajímá, kam nás autoři vyšlou tentokrát. Ruská část se opět točí kolem dobývání a obrany zasněženého a rozbombardovaného Stalingradu, což by mohlo svádět k podobnosti s minulým dílem. Není tomu tak – tentokrát v ruské baště zažijete spíše komornější dobrodružství, které se mi ze všech tří partií líbilo zřejmě nejméně. Absolutně nejvíc je zde patrná linearita, okatě naskriptované situace a s tím i trochu spojená frustrace. Naprosto nejdůležitější v tomto případě totiž je, postupovat co nejrychleji kupředu, čímž vstupujete na neviditelné spínače,  jejichž spuštěním ustává nápor německých vojáků v dané oblasti. Pokud se bláhově snažíte vystřílet neustále se rodící fašisty z jednoho místa, jste dříve či později odsouzeni k potupnému zániku. Podobný styl je praktikován i dále, avšak vzhledem k otevřenějšími designu úrovní zde tento, podle mého jasně negativní prvek, není tak patrný.
Download:
torrent: zde
|
